V našich káznicích má vždy v období kolem volby hlavy státu slůvko amnestie sílu třaskaviny. Po věznicích posedávájí spousty amnestologů, kteří v této době hbitě vymění potřebným malou naději, třeba za nedokouřeného špačka či hlt kávy. I ten největší pesimista si tu naději někde uvnitř kolíbe. A co na to prezident? Kašle na ně! Proč by ji dával, vždyť je to tak nepopulární. Stačí vzpomenut na rok 1990, kdy se do ulic vylouply hloučky potetovaných individuí oblečených do triček se sandokanem. Do pár týdnů jich byla převážná většina zpět za katrem a ten poprask co jejich krátkodobá přítomnost v "civilu" způsobila moc kladných bodů tehdy Havlovi nepřidal.
Vraťme se znovu do devadesátých let, do hypotetické rodiny jednoho hypotetického podnikatele. Dejme tomu rok 95. Vzorový třicátník, mazda 323, fialové sako. Vesele si podniká podle všeobecne uznávaných norem, užívá života ku libosti své i svého okolí a najednou přijde rok 99, něco se zhoupne a náš podnikatel má na krku obvinění z podvodu. Nastanou krušné roky. Dokonce i vyšetřovací vazba. Měsíce dokazování a nejistoty se přehoupnou do nového tisíceletí. V roce 2001 se soud konečně dobere nezvratného verdiktu 7 let nepodmíněně. Dobře mu tak grázlovi. Jenže náš lotr se projevil jako napravený a v roce 2006 mu soud zbytek trestu promění na pětiletou podmínku. Po více jak čtyřech letech může dýchat opět svobný vzduch a pohybovat se mezi slušnými lidmi. Exekutoři sice vyplenili jeho majetky, ale jejich rozprodej vystačil pouze na pokrytí soudních výloh. Manželka s pubertálními dětmi žije v obecním sociálním bytě a čeká na svého čerstvě propuštěného spasitele. Milión korun je dost i pro běžně pracujícího člověka a co teprve 15 pro právě propuštěného mukla. Zkušenosti z éry divokého podnikání nejsou zrovna v kurzu, nemluvě o tom, že si náš grázl tahá svou minulost všude sebou, ať se mihne, kde chce. Z 15ti hrubého nemá šanci škodu splatit a on je přeci napravený a proto dumá dál jak dát věci do pořádku. Zůstaňme při zemi při našem fantazírování. Náš čtyřicátník nemusí zbohatnout zrovna na léku proti kocovině. Dejme tomu, že využije svého vzdělání v oboru pohostinství a rozhodne se vybudvat prvotřídní restauraci s vězeňskou stravou. Vzhledem k tomu, že nesplňuje podmínky pro získání živnostenského listu, dobere se k němu zcela zákonně na jméno manželky a nechá se u ní zaměstnat. Zájem o vězěňskou baštu si během jednoho roka vyžádá pobočky ve všech krajských městech, konečně nastal čas na srovnání starých dluhů mne si ruce náš napravený. Jenže ejhle! Manželka nejenže se k tomu nemá, ale ona už ani nemá chuť s tím bývalým muklem žít a raději se urychleně rozvede. A náš skoropadesátník? Je optimista. Sedí na ubytovně a doufá, že se protentokrát na hradě třeba něco pohne.