Nebudu případného čtenáře unavovat citacemi ze zákona o výkonu trestu a vězeňských řádů, jen bych si na úvod dovolil shrnout několik faktů. Člověk, občan, obviněný se po vynesení pravomocného rozsudku stává občanem odsouzeným. Dle závážnosti deliktu je potom zařazen do výkonu trestu ve věznici s dohledem, dozorem, ostrahou a ti největší hříšníci do věznice se zvýšenou ostrahou.
Každý typ věznice má svá privilegia, ale ta nejsou předmětem daného tématu. Všichni vězni do jednoho mají , jak to tak v demokratických státech bývá, svá práva a zároveň jsou, oproti občanům na druhé straně ostnatého drátu, zbaveni určitých svobod. Jednou z nich je povinnost podrobit se na vyžádání pracovníkem věznice osobní prohlídce. Další z těch vybraných je, že veškerá vězňova korespondence podléhá kontrole příslušným pracovníkem (vyjma korespondence s právním zástupcem a soudy). Vězeň má také v nejnutnějších případech právo na telefonát. I ten je potom monitorován pracovníkem vězeňské služby. Odsouzený má také právo na tři hodiny návštěv měsíci. Před návštěvou i po ní je podroben důkladné osobní prohlídce (pěkně donaha a dřep).
Už nyní se možná nabízí otázka, jak se takový mobil k vězňovu uchu vůbec dostane? Odpověď na ní ovšem není smyslem tohoto článku. Naopak bych vyslovil otázku k čemu takový mobil vůbec může odsouzenému být?
Člověk ani nemusí být postižen výkonem práce ve vězeňské službě, aby si odpověděl, že zajisté k páchání trestné činnosti. Nepochybně se mezi vězni takové důvody najdou, ale z vlastní zkušenosti vím, že se těma zakázanýma mobilama řeší trable dnešní ukvapené doby na něž je korespondence krátká, pošeptá hřejivé slůvko osobě blízké, případně dohánějí administrativní nedostatky vězeňské služby spojené třeba právě s organizací shora jmenovaných návštěv.
Vedení vězeňské služby hledá řešení v instalaci rušiček mobilů a přitom by možná stálo za zamyšlení umístit ve věznicích pár monitorovaných telefonních budek. Možná by se tím snížla poptávka vězňů po mobilech a zcela určitě by se našel i prostor pro zainteresované při rozdělování státních peněz na vybudování toho zařízení.